Farář nás učí se modlit. V Duchu svatém je to běžná praxe věřícího křesťana. Osobně jsem se připravoval na křest 3 roky. Bylo to 22.4. 2000. Od té doby chodím do kostela. Máme v kostele cyklistu jmenuje se Jiří. Pokaždé přijede na kole. Říkám mu aby si dal na kolo alternátor, aby mohl vyrábět proud třeba pro pohon rádia. Tento prvek se zatím moc neujal, ale věřím že jednou lidé pochopí že samo od sebe není nic. Věřte v Boha. Ale vraťme se k Hospodinu a k tématu který nás zajímá a to je společenství s Bohem. Jsme malé společenství které chodí na bohoslužby každý den. My se modlíme z knihy která se jmenuje Misál. Přede mší svatou je možné si dojít ke zpovědi. Nebo po dohodě s Panem farářem. Náš kostelík má v současné době několik ministrantů. Jsou to: Sára, Robin, Honza, Lukáš a Já Jára. Přede mší svatou si povídáme kdo ponese kříž, konvičky nebo kdo bude zvonit při proměňování. Na sobě máme bílé alby. To jest oblečení ministrantů.
Rozsviťte své lampy, tma se přiblížila

Byl jsem inspirován knihou NOC JE MÝM SVĚTLEM kterou napsal WILFRID STINISSEN. Píše se tam jak je krásné býti světlem ve večerních hodinách. Kdy třeba měsíček svítí na cestu. Světlo si nejlépe uvědomujeme když je tma. Samozřejmně, v noci má býti klid a člověk by mněl odpočívat. Horší je, když člověk nemůže usnout. Je krásné když svítá, a můžeme jít ráno k pramenu pitné vody. Kdy les krásně voní a nikdo nikde.
Kniha která mne v poslední době zaujala se jmenuje: "DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU. Píše se v ní, jak se může člověk jako tvor připravovat na konání mše svaté. Kniha popisuje naprosto vše co se bohoslužby týče, i jak má bohoslužba vypadat (vybavení, oltářní stůl, oltář a pod.). Tato kniha vyšla u karmelitánského nakladatelsví Kostelní vydří 2002. Pokud tedy hledáte směrník církve, je to právě tato kniha která vás odkáže k jiné knize která se podrobněji zabívá danou otázkou. Pokud vím, tato kniha je i návodem na různá zjevení. Na posledních stránkách je malý rejstřík.
Pokud by někoho zajímalo co jsme jako církev měly k jídlu za posledních 100 let nechť si přečte knihu: "SOCIÁLNÍ ENCYKLIKY (1891 - 1991). Je to zajímavá knížka, která se dobře čte. Zde jsou napsány výroky našich svatých Otců biskupů. Já sám rád z této knihy rád čerpám.
Pro ty kteří mají rádi pokrm o několika chodech mohu doporučit knihu jež nese název: "HRAD V NITRU". Napsala ji sv. Terezie od Ježíše. Kniha se dobře čte. A je moc hezká.
Co je to ráj? Spousta květin? Nebo tam kde běhají králíčci? Či jezírko s rybkami? Je to hezká myšlenka dobře udržovaná zahrada. Zvláště když je na ni postaven kostel. Kostel je důstojné místo rosy Ducha svatého, protože celého Boha nelze obsáhnout. Normální stav se nedá vydržet. Je to stav kdy člověk musí něco konat. Někdo rád sportuje, chodí na procházku či jezdí na kole. Tak se uvolňuje napětí ve svalech a člověku je po sportovním výkonu dobře. To znám, byly jsme se strejdou Jirkou v posilovně a potom co jsme skončily se cvičením byl čas na sprchu. A potom jsme šly na pivo. Strejda je na šipky. Hraje s kamarády turnaje. Blažej je pro změnu učitel. Učí výpočetní techniku na střední škole. Vraťme se k tématu Bůh a jeho zahrada. Boží království je již mezi námi, stačí jej jen vysázet. Ať již slovem nebo skutkem. Na farní zahrádce je třeba sekat trávník, zametat schody, zalévat květiny, udržovat keře to všechno koná láska k bohu. Tam kde není láska nelze vysázet zahradu. Každá zahrada a její údržba má svůj princip. Tak je to i s rájem Eden. Měly bychom začít na faře.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one